https://drive.google.com/file/d/1SQRyIIkXpdnxmjWhu hT4VNaJKaJbBdaU/view?usp=drives
Otevřeně o Brdech a jejich perspektivách.
1. Úvodem
Dnes už se Brdům občas věnují různá média, ale ještě v nedávné minulosti byly tabu. Zmínek o
dopravně špatně dostupném Třemšínsku bylo málo, častěji se hovořilo a psalo o Hřebenech (hlavně
v souvislosti s trempováním), ale o centrální části pohoří se psát nesmělo. Nebyl zájem poutat k němu
a tamnímu vojenskému újezdu jakoukoli pozornost. To se částečně změnilo po roce 1989, ale dokud
existoval veřejnosti nepřístupný VÚB, bylo jen málo důvodů se tím územím zabývat. Do médií se
masivně dostaly Brdy až v období „radarové kauzy“ v letech 2006 – 2009 (ovšem spíš v politických
souvislostech), ale média a následně i veřejnost o ně projevily zvýšený zájem až od roku 2011, kdy byl
vyjádřen záměr vojenský újezd zrušit. Rozpoutala se debata (opět hlavně politická) o tom, zda je to
rozhodnutí správné či nikoli a následně (když už bylo jasné, že obrana od zrušení neustoupí), i o dalších
perspektivách. Už tehdy se ukázalo, jak omezené a zkreslené informace o Brdech veřejnost včetně
médií má. Běžně se mluvilo a psalo o jakési panenské a nedotčené přírodě a jedním dechem i o
strašlivém zamoření nevybuchlou municí. Z archivů někteří vyhrabali Padrť a Valdek, pak i zámeček Tři
Trubky a bunkry na Jordánu – a to bylo tak zhruba vše, co i trochu orientovanější lidé byli schopni s Brdy
spojit. Pohoří si dál udržovalo punc tajemnosti, který láká různé dobrodruhy, ale běžná turistická
veřejnost zůstávala relativně netečná. Ne, že by turisté nestáli o to objevit a navštívit dlouho
zapovězený kraj se zachovalou přírodou (její cennost byla ovšem médii z neznalosti přeháněna), ale
odrazovala je hrozba té pyrotechniky, neexistence jakékoli návštěvnické infrastruktury jak v samotných
Brdech, tak i v obcích kolem nich a koneckonců stále ne příliš ideální dostupnost. Obce se k turismu až
na úplné výjimky nijak nadšeně nestavěly, bez jakýchkoli zkušeností s tímto fenoménem k němu
převládala nedůvěra, místy dokonce vysloveně obavy.
Ministerstvo obrany a část veřejnosti si posléze vyvzdorovaly zřízení CHKO (o tom více později), ale
mnohé opět „zamrzlo“. V pohoří dva roky probíhala pyrotechnická očista, která omezovala
přístupnost, jen pomalu se tvořila alespoň základní, nijak hustá síť turisticky značených cest (z větší
části vedených po nevhodných površích a vyhýbajících se nejatraktivnějším lokalitám). Pohoří je
ideálním terénem pro cyklisty, ale na značenou síť cyklotras jsme si museli počkat až do podzimu roku
2020. Postupně se objevovaly i mapy území (s chybami a bez aktualizované sítě značených cest) a
dokonce světlo světa spatřil i průvodce (Brdy opět otevřené), který však byl spíše místopisem. Žádné
návrhy na výlety neobsahoval (a dost dobře ani nemohl) a i přes řadu nepřesností a někdy i zásadních
omylů je třeba za něj autorům (Hajšman, Vogeltanz) poděkovat. Vykonali v té době opravdu kus dobré
práce. (Mimochodem, žádný skutečný turistický průvodce se nově ještě neobjevil, jakkoli už od roku
2017 existuje v „rukopise“, jen se nedostává financí a vůle k tomu jej vydat.)
2. Otazníky kolem současné návštěvnosti Brd.
Veřejnost Brdy váhavě postupně objevuje. Dělo by se tak nejspíš ve větším rozsahu, kdyby se k ní
dostávalo více relevantních a seriózních informací o tom území – a především, kdyby turisté nacházeli
lepší zázemí v okolních obcích a městech. Vhodné možnosti ubytování a stravování, další služby, lepší
dopravní dostupnost včetně veřejné hromadné dopravy, parkoviště vybavená základním mobiliářem,
ale třeba i jen takovou drobností, jakou by byla dostatečně široká nabídka suvenýrů a upomínkových
předmětů. Stejně váhavě a pomalu se rozšiřuje nabídka ubytovacích kapacit, svým způsobem ještě
horší je to s nabídkou občerstvení a stravování. To až na výjimky vychází vstříc místním obyvatelům a
jejich zvyklostem, na turisty nebere ohled, stejně jako veřejná doprava a další standardní součásti
návštěvnické infrastruktury. Lokálně je sice situace o něco lepší (v tom vedou Spálené Poříčí, Strašice
a Dobřív, na východním úpatí pak hlavně Bohutín), ale obecně je nabídka tragická. (V turismu ovšem 2
platí – že kvalitní nabídka musí předcházet poptávku. Čekat na turisty, aniž bychom jim dopředu nabídli
to, co očekávají, je totéž jako čekání na Godota. Nepřijde.)
Místní obyvatelé jsou zatím spíš vystaveni negativním průvodním jevům zvolna se rozvíjejícího
cestovního ruchu. Do jejich vesnic přicházejí cizí lidé, kteří se shánějí po neexistujících službách,
z nedostatku vhodných parkovišť nechávají svá auta kde se dá i nedá, a obce z nich nic nemají. Jak by
také mohly mít, když jim nejsou schopny nic nabídnout. Není to zatím žádné velké drama, turistů je
v podstatě málo. Pokud ovšem najednou nepřijde šok, jaký přinesla pandemie koronaviru, která
znemožnila cestování do zahraničí, zavřela nákupní centra, restaurace, bary a sportoviště. Lid se (z
nedostatku jiných možností) vrhnul do přírody. Mrňavá a nevybavená parkoviště kolem Brd praskají ve
švech, jejich okolí se mění v zapáchající skládky, po cestách se najednou courají i ti, co by jinak do lesa
nešli a neumí se tam chovat, hlavně po okrajích přibývá odpadků – a obce z toho, kromě zvýšeného (a
otravného) provozu zase nic nemají. Koronakrize a její průvodní jevy jsou už tak dost psychicky
náročné, lidé jsou obecně podráždění a v obcích kolem Brd občas dostávají vztek. Přicházejí (byť
dočasně) i o to jediné, co tam vždy měli – o klid.
Naštvaní jsou i milovníci přírody, kteří si už do Brd cestu našli. Také je otravují „vetřelci“, kteří se
v přírodě chovat neumějí, zanechávají po sobě svinčík a dnes zaplavují těch pár atraktivních míst, která
jsou z okolních vesnic snadno dostupná, nedisciplinovaní motoristé, kteří kašlou na zákazové značky, a
ještě při tom ohrožují jiné. Hněv se potom obrací vůči kdekomu. Nadává se na turisty, na CHKO, na
motoristy a cyklisty a samozřejmě na „Pražáky“ a vzdychá se po dobách, kdy tam byli jen vojáci a nikdo
(kromě místních) tam nesměl. Co na tom, že je to pláč na nesprávném hrobě. Je holt třeba to na někoho
svalit, najít viníka, nepřítele. Nikoho nezajímá že CHKO a její Správa s tím nemají nic společného – spolu
s turisty a „Pražáky“ je to snadný cíl, který se nemůže účinně bránit. (Málokdo mj. ví, že CHKO tu není
od toho, aby se starala o turisty, budovala pro ně infrastrukturu a že jejím úkolem je pouze pečovat o
to, co si zasluhuje ochranu.) Jen někteří jsou ochotni uznat, že by nebylo tak zle, kdyby v obcích kolem
Brd byla odpovídající infrastruktura, hlavně parkoviště a veřejná doprava, která by ty „kobylky“ snadno
absorbovala. Místní si nepřiznají, že turisté, trampové a „Pražáci“ toho často o přírodě vědí víc než oni
a chovají se mnohem ohleduplněji, a veškeré nepříjemnosti a chyby svádějí na ně.
3. Brdy stále neznámé.
Nelze lidem ani novinářům vyčítat, že Brdy neznají, že o nich mají velmi zkreslené představy a vykládají
a píší o nich často úplné nesmysly. Kde chybí znalosti, pomáhá fantazie. A tak se můžeme setkat jak
s přehnaným očekáváním těch, co se do Brd poprvé vypravili, tak i s jejich úplným podceněním. Každý
má ostatně své preference, čeká a vyžaduje něco jiného. Je přirozené, že některá očekávání a
požadavky nelze splnit. Může trochu udivit, jak málo toho o Brdech vědí i místní, jak i jejich znalosti
jsou zkreslené, ale bohužel je tomu tak. Ale nedivme se, vždyť skoro sto let se tam nesmělo, nemluvilo
a nepsalo se o nich – dokonce ani v krajině pod Brdy. Je jen málo těch, kteří to pohoří znají, často navíc
jednostranně – ze svého pohledu a komplexnější přehled jim chybí.
Dnes, kdy se Brdy staly přístupnými a postupně si nacházejí své místo mezi ostatními turistickými
destinacemi, se míra jejich poznání dost rychle zvyšuje jak mezi obecným lidem, tak i mezi odborníky.
Stále sice zůstávají znalosti a fakta fragmentované, roztříštěné podle nejrůznějších preferencí, ale
postupně se skládají do stále čitelnější a přehlednější mozaiky. Dnes už si sám dovolím podat jakýsi
základní přehled o tomto pohoří. O tom, jaké je, co od něho můžeme očekávat nyní – a snad se pokusit
i nastínit jeho další perspektivy. Ještě před nějakými třemi, pěti lety bych si to nedovolil veřejně
prezentovat, jakkoli se o Brdy dost intenzivně zajímám téměř 40 let. Zde se pokusím o velmi stručné
shrnutí a podobně stručný popis některých významných momentů, které měly a mají význam,
vysvětlují mnohé nejasnosti a nedorozumění a jsou dílem člověka a společenských i politických událostí 3
a vztahů. Protože, jakkoli se to může jevit absurdním, Brdy jsou dodnes také nemalé politikum.
Bohužel.
Nemusím naštěstí zabíhat do podrobností a detailů – dnes už si je každý, kdo o to má hlubší zájem,
může vyhledat v dostupných informacích a zdrojích, ještě nedávno však velmi těžko přístupných a
veřejnosti svým způsobem skrytých. Určitě tím nezabráním téměř periodicky se opakujícím zbytečným,
ale o to emotivnějším debatám o tom, co je pro nás i pro Brdy dobré, co škodí, co se mělo udělat a
neudělalo a co by se udělat mělo. To je přirozené a je to nakonec i dobře – vše se v čase mění, víme
toho stále víc. Ale snad neuškodí, když už přestaneme objevovat Ameriku a vyjdeme ze známých fakt.
4. Co jsou tedy Brdy?
Obecný a zlidovělý název je zpravidla vnímán jako označení geomorfologického celku, oficiálně
nazvaného Brdská vrchovina, který se nachází ve středu naší země. (V užším slova smyslu jsou ovšem
Brdy jen jeho částí – tzv. podcelkem). Vymezení tohoto území je podrobně popsáno jinde (článek
„Platné členění Brdské vrchoviny II“) a nebudu se jím zde zabývat. Jsou nejvyšším pohořím v českém
vnitrozemí, které se i jako obrovský lesní komplex výrazně odlišuje od okolní hustě osídlené kulturní
krajiny. Nikdy nebyly trvale plošně osídleny (Brdy a Hřebeny) a tato skutečnost zvýrazňuje jejich
zvláštní charakter a jedinečnost.
Brdy obklopuje více či méně široký pás relativně řidšího osídlení, jehož obyvatelstvo vnímá silněji svoji
vazbu k tomuto pohoří. Ať už geograficky, hospodářsky, historicky nebo na základě nejrůznějších
tradic. Nejde o administrativně jednotné území, ale neformálně je označováno jako Podbrdsko.
Už „klasici“, včetně zvěčnělého pana Čáky, zmiňují, že Brdy rozdělují, že vždy byly bariérou – v kontaktu
mezi regiony, při kolonizaci území, byly dopravní překážkou. To si do jisté míry udržely do dneška a
nová překážka přibyla. Jsou specifickou komunikační bariérou mezi lidmi, kteří se stále nemohou
shodnout na jejich společném a jednotném vnímání jako poměrně svébytného území.
Když to hodně zjednoduším, lze ty, kteří se o toto území spíše laicky zajímají, rozdělit do dvou zatím
hlavních skupin, stojících proti sobě téměř nesmiřitelně. Jednou z oněch skupin jsou ti, co těžce nesou,
že bývalý vojenský újezd byl zrušen, druhou ti, co jsou rádi, že se tak stalo. Mezi těmito dvěma
skupinami pak osciluje ještě jedna (zdá se, že stále početnější), která se snaží nalézt pro ně co
nejoptimálnější budoucnost. Každá z oněch skupin má své dobré důvody, které ji stmelují a nepřísluší
mi některou z nich preferovat, jakkoli samozřejmě nemohu tvrdit, že jsem nestranný. Asi nejvhodnější
proto bude vyložit tak říkajíc „karty na stůl“. Dobré i špatné, ale především zůstat nad věcí a pokud
možno objektivní.
5. Přírodní hodnota Brd.
Je nemalá, ale nelze ji přeceňovat. Z obecného hlediska jsou nejrozsáhlejším vnitrozemským lesním
komplexem, který si díky své členitosti, nadmořské výšce a geografické poloze vytváří specifické
mikroklima, jež ovlivňuje i poměrně široké území kolem něho. V poměru k okolní krajině jsou Brdy
výrazně srážkově bohatší a (mj.) i díky tomu jsou významným vodním rezervoárem relativně
rozsáhlého území. Jejich geologický podklad a poměry vylučují zemědělské využití, což v minulosti
vedlo k tomu, že nebyly nikdy trvale osídleny a v současnosti je i předpokladem pro to, aby si Brdy jako
důležitá zásobárna vody v krajině, svůj význam udržely.
Extrémně chudé půdy spolu s klimatickými vlivy silně omezují biodiverzitu zdejší krajiny. Jsou tedy
přirozeně druhově chudší, což z hlediska tradičně pojímaného ochranářství (preferující právě co
největší biodiverzitu) je činí méně hodnotným územím v porovnání s příznivěji obdařenými krajinami
(Českomoravská vrchovina, Šumava, Krkonoše, České středohoří, Český kras atd.). Poměrně dobře však 4
odolávají nepůvodním invazivním druhům rostlin (např. bolševník, křídlatka) a větší problémy zde
lokálně působí jen expanzivní třtina křovištní. Na druhou stranu však jistá izolovanost pohoří a jeho
(pouze relativní) nedotčenost – hlavně zemědělstvím, z Brd učinila útočiště druhů, které v kulturní
krajině už nenacházejí vhodné podmínky k životu (např. kosatec sibiřský, listonoh letní, pěnice vlašská
atd.) To hodnotu této krajiny zvyšuje.
Brdy jsou nejstarším nemetamorfovaným povrchem u nás, na jejich území se nachází mimořádně velký
počet stále ještě dobře zachovalých geomorfologických jevů glaciálního a postglaciálního původu
(zapřisáhlí ekologové, ale i někteří přírodovědci bohužel této ohromné hodnotě však přikládají menší
význam, než kytičkám a zvířátkům), nachází se zde několik paleontologicky významných lokalit,
dokonce i světového významu (Kočka, ale i jinde). Vodní toky jsou tu až na úplné výjimky neregulované,
vedou v přirozených korytech a skýtají tak dobré podmínky pro život řady cenných a chráněných druhů
(např. rak kamenáč, mihule potoční, vranka obecná atd.). Na pomezí živé a neživé přírody se nacházejí
brdská rašeliniště, zpravidla přechodového typu, výjimečně též vrchovištní. Bohužel se jim věnuje
zatím jen málo pozornosti, jakkoli jsou nejen jednou z největších hodnot tohoto území, ale i klíčovou
součástí vodních poměrů v pohoří. Z tohoto pohledu jsou tedy Brdy velmi unikátním územím v rámci
naší republiky, dobře srovnatelným s jinými významnými územími (přinejmenším) v Evropě.
Brdy ovšem nejsou územím člověkem nedotčeným. Ten se na nich podepsal velmi výrazně – především
pokud jde o zcela radikální změnu jejich vegetace (hlavně dřevin) a také o poměry v jejich vodním
režimu. Ačkoli můžeme vést dlouhé debaty o tom, co je z hlediska vegetačního krytu a zastoupení
fauny pro toto území „původní“ a přirozené, nelze než konstatovat, že současný stav původní není a
má k němu velmi daleko. Dokonce i přirozených a přírodě blízkých lokalit je zde relativně málo, jsou
fragmentované a nalezneme je už jen v obtížně přístupných (a hospodářsky proto nezajímavých)
lokalitách (např. suťové lesy, vegetace skal apod.). (Různé populistické a propagandistické výroky o
panenskosti a nedotčenosti této krajiny je proto třeba odmítnout a vnímat jako neseriózní a
nepravdivé). Mezi místním obyvatelstvem se lze setkat s přesvědčením o mimořádné hodnotě
rostlinných a živočišných společenstev v Brdech. Ta je však v podstatě průměrná. Tento omyl zřejmě
vychází z toho, že veřejnost si pod pojmem zvláště chráněných území zpravidla představuje jejich
vysokou biodiverzitu s výskytem velkého počtu různých chráněných a ohrožených druhů rostlin a
zvířat. Tak tomu (vcelku přirozeně) ovšem v Brdech není, jakkoli je tu přítomnost cenných druhů rostlin
a živočichů také nezanedbatelná. Skutečně mimořádný význam zde mají však (méně populární) četné
jevy neživé přírody, rašeliniště a mokřady a trvale neosídlená krajina, která se vyhnula intenzivním
zemědělským zásahům. V souběhu VŠECH těchto hodnot pak jsou Brdy skutečně velmi unikátním
územím, které plně opravňuje k jejich zvláštní ochraně.
Můžeme tedy konstatovat, že Brdy si zvláštní velkoplošnou ochranu nepochybně zasluhují, posílenou i
řadou maloplošných zvláště chráněných území – snad dokonce některých i v kategorii NPR a NPP.
K tomu je snad vhodné ještě dodat, že současnou výměru CHKO lze považovat spíše za minimální,
neboť řada území v Brdech, již mimo hranice CHKO, vykazuje přinejmenším stejnou hodnotu. Čistě
přírodovědná hodnota území, zejména z hlediska zachovalosti přirozených porostů a druhové
rozmanitosti flóry i fauny je spíše průměrná, avšak hodnotu území výrazně zvyšuje četnost a kvalita
geomorfologických jevů, paleontologická naleziště, geologické podmínky, rašeliniště a mokřady,
hydrologický význam (CHOPAV) a v ČR zcela unikátní nezastavěnost území, jež se právem stala jedním
ze stěžejních předmětů ochrany v CHKO.
6. Historická hodnota území.
Jak již bylo předesláno, Brdy nebyly nikdy trvale osídleny a jedná se o extrémně chudou krajinu, kdy
její člověkem využívané bohatství – zásoby nerostných surovin, byly prakticky vyčerpány a dnes zde 5
máme už jen rozsáhlé (byť nepůvodní) lesy. To předznamenalo historii území a zastoupení cenných
historických památek a pozoruhodností v něm. Obecně vzato – je jich velmi málo a za mimořádně
cenné lze považovat jen sakrální památky Svatou Horu v Příbrami, klášter Svatá Dobrotivá v Zaječově
a snad ještě kostel sv. Vavřince ve Strašicích a kostel v Mrtníku. (Už slyším námitky, připomínající např.
Teslínský klášter nebo kostel sv. Václava ve Skořicích apod.). Ze sekulárních památek je to především
zřícenina hradu Valdek, lovecké zámečky Tři Trubky, Roželov a Vacíkov a v terénu již obtížně
identifikovatelný hrad Dršťka. Jsou zde však významné památky industriálního charakteru – historické
důlní revíry a hutní areály, ať už na Březových Horách a v Příbrami (a Bohutíně), v oblasti Komárova
(Jedová hora a samotný Komárov), Zaječova, Jinec, v Mirošově, Skořicích a ve Strašicích nebo v okolí
Rožmitálu a Nových Mitrovic i jinde. Bohužel se zachovaly jen fragmenty kdysi velmi výrazné lidové
architektury, které dnes lze shlédnout hlavně na západním a jihozápadním úpatí Brd (Dobřív, Strašice,
Olešná, Vísky, Trokavec, Míšov, Nové Mitrovice, Spálené Poříčí atd.) méně na úbočí východním (Hutě
p.T., Roželov, Nepomuk, Láz, Bohutín, Obecnice, Dominikální Paseky, Jince, Křešín) kde se jedná častěji
jen o jednotlivé izolované objekty. V širším okolí je sice památek o něco víc, ale nikoli příliš mnoho. Lze
zmínit zámky v Hořovicích, Březnici, Rožmitále, na Dobříši, v Hluboši, Bukové u Pb., Vysoké u Pb., ve
Spáleném Poříčí, v Mirošově, unikátní židovské ghetto v Březnici, Hvožďany, Mníšek p.B., hrad
Homberk u Vísek atd. Některé (např. v Rožmitále nebo Hluboši) jsou ve velmi nedobrém technickém
stavu. S výjimkou Valdeku, Dršťky a Teslínského kláštera se ovšem jedná o lokality, ležící již mimo
samotné pohoří v zastavěné krajině.
Zmínit je třeba památky prehistorické, které se přímo v pohoří nalézají. Opět je jich jen hrstka, ale mají
značný význam. Jsou to především hradiště – a z nich nejvýznamnější na Plešivci a Žďáru, pozdější
výstavbou a nešťastnými úpravami zaniklé hradiště na Třemšíně a další – na Kokšíně, Hradci a Dvorcích,
Vimberk u Strašic. Hradiště na Zavírce je nejisté.
Atraktivní jsou ovšem památky militární, spojené s působením vojsk v Brdech, ale i s pohnutou historií
kraje. V Brdech to je především soubor bunkrů a pozorovatelen na DP Jordán (vč. známého bunkru
„Benešák“), další bunkry a pozorovatelny na Beranu, Hejláku, Bahnech, Toku, celý soubor bunkrů
kolem Skořic. Nepřístupné jsou bunkry a pozorovatelny v oblasti Posádkového cvičiště Jince - na
Jineckých hřebenech, na DP Brda, u Jinec, na Černé skále. Zájem vyvolává polní letiště pod Hejlákem,
bývalý německý radar na Praze, a především někdejší sklad jaderné munice u Míšova (Atommuzeum).
Tajemství obestírá pozůstatky německého raketového výzkumného zařízení u Lázu, a především stále
aktivní (ale nepřístupný) areál utajovaného podzemního zařízení v údolí Reserva, lidově nazývaného U
Němých. Dnes už je opět nepřístupný areál bývalé raketové základny PVOS nad Dobříší, tzv. Klondajk.
Návštěvnicky velmi atraktivní jsou bývalé dopadové plochy (Tok, Jordán, Kolvín. Padrť a Bahna), které
vynikají i vysokou estetickou hodnotou a patří k nejvyhledávanějším lokalitám v Brdech. Husitské války
připomíná místo bitvy v údolí V Zabitém u Čenkova.
Pozornost přitahuje areál někdejšího komunistického tábora nucených prací Vojna u Příbrami a místo
poslední bitvy druhé světové války v Evropě na Slivici u Milína. Tyto lokality se však již nacházejí mimo
samotné pohoří Brdy.
Z historického hlediska je z pochopitelných důvodů samotné pohoří na památky velmi chudé,
významné jsou tu ovšem vojenské reálie (viz výše) a velký zájem přitahují i esteticky působivé lokality
někdejších nuceně vystěhovaných obcí Padrť, Kolvín, Záběhlá a Hrachoviště a jejich pohnutý osud.
Historická hodnota samotných Brd tedy není zcela zanedbatelná, ale je v zásadě podprůměrná.
7. Vojenský újezd – jeho vznik a zánik.
Po vzniku ČSR hledala vláda vhodné cvičiště pro dělostřelce, blíže k Praze a západním hranicím,
s terénem podobným našemu pohraničí, kde nevzniknou velké výlohy a problémy s jeho vojenským 6
využitím. Brdy byly z tohoto hlediska ideální – nacházely se nedaleko od Prahy, byly neobydlené
(nebylo třeba řešit odsun obyvatel a s tím související nutné kompenzace), měly vhodný terén a
podmínky podobné pohraničí a Masarykova pozemková reforma donutila velké pozemkové vlastníky
odprodat své velkostatky státu za zlomek jejich hodnoty, případně byly vyvlastněny. Tak se stát snadno
a velmi lacino dostal k rozsáhlému neobydlenému území ve středu země, vhodnému ke zřízení
střelnice. Odpor nemalé části veřejnosti (vč. veřejnosti odborné) i pokus vyhlásit Brdy jako Národní
park a znemožnit tak zřízení střelnice, byl ignorován. Původní výměra střelnice nezahrnovala obce
Padrť, Kolvín, Záběhlou ani Hrachoviště a obec Velcí byla určena jako sídlo vojenské posádky. Tam byla
vybudována velká kasárna, podobně např. ve Strašicích. V obcích u Padrťských rybníků se začal rozvíjet
slibný turistický ruch (letní byty) a i na území střelnice byl veřejnosti vstup umožněn (s výjimkou
dopadových ploch) v době, kdy neprobíhaly střelby. Toto ještě liberální období skončilo německou
okupací, po níž byly Brdy určeny jako výcvikové zařízení Wehrmachtu (Truppenübungsplatz
Kammwald), prostor byl podstatně rozšířen a obyvatelé řady obcí se museli až na výjimky vystěhovat.
Velké plány s využitím střelnice však zhatila větrná kalamita na podzim r. 1941, kterou ještě zhoršily
masy sněhu v zimě. Odstraňování rozsáhlých polomů a dalších škod pak probíhalo prakticky až do
konce války a zásadně omezilo využití střelnice k výcviku. Po válce se lidé z vystěhovaných obcí vrátili,
bohužel však obyvatelé Padrtě, Záběhlé, Kolvína a Velcí jen do roku 1953, kdy se museli vystěhovat
znovu a už definitivně. K nim přibyla ještě obec Hrachoviště a tyto vsi v r. 1953 srovnaly armádní
buldozery se zemí a na jejich místě vznikly střelnice a další výcviková zařízení. (Staro)nově vzniklý
Vojenský újezd Brdy pak fungoval jako specializovaná dělostřelecká a letecká střelnice až do
31.12.2015, kdy byl zákonem č. 15/2015 Sb. zrušen.
Už po roce 1990 byl výcvik v újezdu silně redukován, po r. 1992 se objevily první návrhy na jeho zrušení
a vyhlášení CHKO, ale armáda jej držela dál, jakkoli pro její potřeby už ve skutečnosti přestával
vyhovovat. Mnohé nasvědčuje tomu, že ke zrušení újezdu nedošlo dříve hlavně z finančních důvodů.
Po zkušenostech ze zrušených VÚ Ralsko a Mladá, s astronomickými náklady na pyrotechnickou
asanaci (aniž by ji bylo možno na 100 % zcela dokončit), se MO už nechtělo pouštět do podobného
finančního dobrodružství. Později se však ukázala alternativní cesta, kterou naznačilo řešení v případě
zrušeného VÚ Dobrá Voda na Šumavě. Tam proběhla jen nejnutnější a podstatně méně nákladná
povrchová pyrotechnická asanace a území bylo zařazeno do NP Šumava s omezeným vstupem
veřejnosti mimo vyznačené trasy. Opět se začalo zvažovat opuštění újezdu, které zřejmě zbrzdil záměr
vybudovat v něm radar americké PRO. Vzrušená jednání o radaru skončila v r. 2009, kdy USA samy od
záměru ustoupily. Další budoucnost újezdu částečně poznamenaly debaty o koncepci a vojenské
doktríně armády, ale zejména nastoupivší finanční a ekonomická krize, jež zásadně zasáhla do
zdrojového rámce AČR. Bílá kniha o obraně z r. 2010 pak doporučila redukci rozlohy vojenských újezdů
vč. úplného zrušení jednoho z nich. Mimo přímý dosah veřejnosti pak proběhla složitá jednání mezi
armádou a politiky o tom, který újezd má být zcela zrušen. Nakonec svou prosadila obrana a v dubnu
2011 oznámilo MO svůj záměr zrušit VÚ Brdy, jako již nepotřebný výcvikový prostor. Bylo pouze
rozhodnuto, že jinecká posádka na místě zůstane a k jejímu výcviku bude sloužit nadále posádkové
cvičiště v Brdech, jehož jádrem je Vševojsková střelnice Brda.
(Lze se jen dohadovat, proč došlo k tomuto „polovičatému“ řešení a armáda Brdy zcela neopustila.
Určitým vodítkem může být několik okolností: 1) Do modernizace areálu Jinecké posádky bylo nedlouho
před tím investováno mnoho prostředků; 2) Ještě „zuřící“ ekonomická krize hrozila, že v Jincích,
prakticky zcela odkázaných na soužití s vojskem, by vznikla jeho odchodem velmi složitá sociální
situace, spojená s vysokou nezaměstnaností. Je docela možné, že stát nechtěl tento scénář připustit a
raději se rozhodl ponechat Jineckou posádku (tehdy ještě brigádu) na místě a vyhradil jí k výcviku
omezený prostor.)7
8. „Nemilovaná“ CHKO Brdy.
Také vznik CHKO Brdy provázela řada vzrušených jednání, do nichž se zapojovali hlavně lokální politici
a nově už i veřejnost. Pro MO bylo řešení jasné od počátku – využít osvědčeného modelu z Dobré Vody,
modifikovaného na CHKO, a tím ušetřit obrovské náklady, jež by jinak vyžadovala hloubková a
důkladná pyrotechnická asanace. Vedlejším bonusem takového řešení bylo zachování působení
podniku VLS v Brdech, jako organizace pověřené hospodařením v lesích a správou státního majetku.
Dalším bonusem byla možnost v budoucnu v případě potřeby bez větších problémů využít i uvolněné
části území k výcviku, resp. jako bezpečnostní pásma. To umožňovalo zachování území v režimu ODOS
(objekt důležitý pro obranu státu), který se mj. vztahuje na všechny objekty a pozemky, kde vykonává
vlastnická nebo obdobná práva organizace zřizovaná MO – v tomto případě podnik VLS.
Jakkoli se zpočátku všichni shodovali na tom, že v Brdech má být vyhlášena CHKO, postupně se věc
zkomplikovala. Jistým vlivovým skupinám, které si vznik CHKO a relativně přísného režimu ochrany
přírody na takovém území nepřály, se podařilo přesvědčit část veřejnosti o tom, že CHKO místní
obyvatele extrémně omezí v jejich právech a obce v možnosti volně nakládat se svým majetkem. Bylo
místo toho požadováno pouze vyhlášení tzv. Přírodního parku, který nepředstavuje žádný zpřísněný
režim ochrany přírody a už vůbec nemá možnost postupně zlepšovat její stav a kondici. Lesy v Brdech
by byly čistě hospodářskými, bez jakéhokoli omezení a ochrany, se všemi negativy z toho plynoucími.
Propagace přírodního parku se chopila lokální média, mnohé obce i řada dezorientovaných obyvatel
regionu. Podporu pro tento záměr překvapivě nalezli jeho obhájci u AOPK a MŽP. AOPK a MŽP se
vznikem nové CHKO nepočítaly a obě tyto organizace byly vývojem nepříjemně zaskočeny. Zřízení nové
CHKO představovalo výdej dalších prostředků z dost napjatého rozpočtu, který naopak počítal
s vyhlášením Národního parku Křivoklátsko. Vznik nové CHKO tento záměr přinejmenším opět oddálilo.
(Dalším důvodem nechuti ochranářů k CHKO Brdy byly tlaky z MO (a vlády obecně) aby hospodařící
organizace nebyla po delší čas nucena striktně respektovat režim zvláště chráněného území. Tím by se
AOPK a Správě CHKO dost zásadně omezily jejich kompetence a jejich působení v nové CHKO by se
stalo do značné míry čistě formálním. To se nakonec také stalo.) Vášnivé debaty o tom, zda CHKO nebo
PP, byly po jistou dobu velmi intenzivní a vyhrocené, nicméně MO si šlo důsledně za svým a postupně
opět získávala myšlenka CHKO převahu. (Na vysvětlenou: přírodní park by umožňoval všemožné
využívání (hospodářské, turistické atd.) bez větších překážek – jen podle Lesního zákona a bylo by proto
nutné přistoupit k celoplošné hloubkové pyrotechnické asanaci, která by zřejmě dosáhla částky
mnoha desítek miliard korun, aniž by přitom bylo možno garantovat úplnou bezpečnost toho území.
CHKO naopak vylučovala použití celoplošné hloubkové asanace – byly by tím zničeny chráněné a
ohrožené druhy rostlin a živočichů a její režim, postavený v Brdech na nezastavitelnosti jejich území a
využití jen pro měkkou turistiku, umožňoval zajistit v relativně velmi krátké době levnou povrchovou
očistu, způsobilou k tomu předat území k užívání pro účely, stanovené ve zřizovacích dokumentech
CHKO – tedy k měkké turistice bez výstavby jakýchkoli objektů.)
I přes odpor části veřejnosti v regionu, včetně řady obcí, a velmi rezervovaný postoj orgánů ochrany
přírody, našel nakonec návrh na vznik CHKO Brdy podporu v Parlamentu. Byl přijat zákon č. 15/2015
Sb. o hranicích vojenských újezdů, kterým byl mj. VÚ Brdy zrušen (k 31.12.2015), ale aby bylo možno
dosáhnout záměru MO a podporovatelů CHKO, bylo nutno ještě CHKO Brdy vyhlásit. Stalo se tak
v říjnu r. 2015 nařízením vlády č. 292/2015 Sb.
Přijaté řešení, dané zák.č. 15/2015 Sb. a NV č. 292/2015 Sb. umožnilo:
- Zrušit Vojenský újezd Brdy;
- Zachovat plnou kontrolu státu nad tímto územím tím, že bylo zachováno jeho vlastnictví státem
a garantována jeho nezcizitelnost jiným subjektům;8
- Podržet kontrolu MO nad územím prostřednictvím podniku VLS, jako jediné organizace,
způsobilé hospodařit v podmínkách území zamořeného pyrotechnickou zátěží;
- Ušetřit velmi významné prostředky na nákladech za pyrotechnickou očistu (a tím učinit zrušení
újezdu rentabilním);
- Provést opatření nutná ke zpřístupnění většiny území veřejnosti v relativně velmi krátkém čase
(do dvou let);
- Vyhnout se nejnáročnější, nejnákladnější a pravděpodobně nikoli úspěšné pyrotechnické
asanaci nejzamořenějších území (dopadových ploch a Posádkového cvičiště), aniž by stát nesl
rizika z případných úrazů, k nimž by na nich mohlo teoreticky dojít);
- Předat území k užívání veřejností (k předem stanovenému účelu);
- Zabránit výstavbě v území (resp. ji podmínit prakticky nesplnitelnými podmínkami);
- Převést administrativní správu území na obce, aniž by stát byl jako jeho vlastník jakkoli omezen,
ale nenesl by náklady se správou a technickým zabezpečením (odpady, likvidace černých
skládek, případně i ostraha nebo údržba veřejných komunikací).
Načasování zrušení újezdu až k 31.12.2015 znemožnilo církvi uplatnit včas restituční nároky na
vyvlastněné pozemky a lesy (nemovitosti na územích vojenských újezdů byly z restitučního zákona
vyjmuty) a stát tedy nemusel ve „vojenských“ Brdech církvi nic vracet.
Z výše uvedeného se zdá být zřejmé, že jak samotné zrušení vojenského újezdu, tak zřízení CHKO Brdy
nebylo výsledkem okamžité reakce na ekonomické problémy vyvolané krizí z let 2009 – 2014, ale že
se jednalo přinejmenším ze strany MO o promyšlený a dlouhodobě plánovaný postup, termínově
přizpůsobený stávající legislativě (např. restitučním zákonům) a spuštěným ve vhodnou chvíli za
relativně optimálních okolností. Obrana se potřebovala Brd zbavit, ale s co nejmenšími náklady a s co
nejvyšším ziskem. Minimalizaci nákladů zajistilo zřízení CHKO a zrušení újezdu až po marném uplynutí
lhůt podle restitučních zákonů, maximalizaci zisků pak zajišťují působení podniku VLS,s.p. i nadále
v Brdech a interní dohody mezi MO a MŽP o nezasahování orgánů ochrany přírody do hospodaření
v lesích a zachování výhradně státního vlastnictví území bývalého újezdu. (S kůrovcem a pádem cen
dřeva nikdo nepočítal). Obávám se, že se sami mýlí ti, kteří se dodnes domnívají, že zrušení újezdu byl
nějaký politováníhodný omyl a ukvapené rozhodnutí, jehož snad někdo lituje. Myslím, že nikoli, ale že
se jednalo o dobře dlouho dopředu připravený a promyšlený záměr, který státu přinesl jednoznačný
užitek.
Snad už se mohou uklidnit ti, co se svého času nechali vyděsit odpůrci CHKO účelově vypouštěnými
zkazkami o rozparcelování toho území, číhajícími developery a chystanými stavbami golfových hřišť,
rezidencí zbohatlíků, sjezdovek, hotelů a zábavních parků v Brdech. Byl to samozřejmě nesmysl, jemuž
kromě platné legislativy a vyhlášení speciálního předmětu ochrany CHKO – nezastavitelnosti území,
brání i ta pyrotechnická zátěž. V této kombinaci je jakýkoli developerský plán v Brdech asi stejně
pravděpodobný, jako že ČR vyšle do 10 let svého kosmonauta na Neptun. Naletěli, ale těžko jim to
vyčítat. Společnost pod Brdy a kolem Brd byla rozjitřená a snadno podléhala nejrůznějším
demagogům a panikářům.
Na základě interních dohod mezi MŽP a MO pak byla sjednána pravidla, umožňující relativně
nerušenou hospodářskou činnost v území i přes režim CHKO. Tomu byly přizpůsobeny i bližší podmínky
ochrany a předměty ochrany v CHKO v příslušném nařízení vlády.
Že postrádáte podrobnější zmínky o ochraně přírody v Brdech? Máte pravdu. Nejsou tam…
Ale i přesto je stále existence CHKO v Brdech lepším řešením pro ochranu zdejší přírody, než žádné
(jakým by byl třeba ten přírodní park). Je na nás, na veřejnosti, abychom působili prostřednictvím
nejrůznějších nástrojů k tomu, aby se ochrana přírody v Brdech dostala z papíru do praxe.9
9. Shrnutí.
Co z výše uvedeného vyplývá?
a) Brdy jsou v mnoha směrech unikátním územím, jehož jedinečnost lze postihnout těmito základními
hodnotami: 1) Rozsáhlý svébytný lesní komplex a nejvyšší pohoří ve vnitrozemí ČR, výrazně se svým
charakterem, přírodními a klimatickými podmínkami odlišující od svého širokého okolí. 2) Pohoří nebylo
nikdy trvale osídleno a tento zvláštní charakter, zcela odlišný od většiny Čech, si zachovalo doposud a
nic nenasvědčuje, že by se v tom mělo cokoli změnit. Tato hodnota je zakotvená i jako předmět ochrany
CHKO, která byla v tomto pohoří vyhlášena. 3) Naprostá většina hodnot tohoto území je přírodního
charakteru, je také chráněná, avšak jejich významnou část tvoří neživá příroda, kdežto hodnoty
reprezentované živou přírodou (faunou a flórou) jsou v rámci ČR spíše průměrné. Pohoří je však
důležitým útočištěm druhů vytlačovaných z kulturní krajiny. 4) Brdy jsou významným regionálním
rezervoárem kvalitní pitné vody.
b) Samotné pohoří jako trvale člověkem neosídlená oblast, vykazuje jen nevelký počet významnějších
historicko-kulturních památek, je však velmi atraktivní pro osoby, zajímající se o vojenství.
c) Vzhledem ke své poloze, specifickým přírodním, klimatickým a hydrologickým podmínkám jsou Brdy
atraktivním turistickým cílem, jehož hodnotu však limituje omezená návštěvnická infrastruktura,
která především v oblasti ubytovacích a stravovacích kapacit uvnitř pohoří zůstane nezměněná a
může se rozvíjet jen v obcích a městech po jejich obvodu. Pohoří je velmi vhodné pro pěší, cyklistickou
a do jisté míry také lyžařskou turistiku a pro provozování některých sportů (např. běh) a to v podstatě
celoročně. Ideální je především pro cyklisty, dnes už poměrně hustou sítí bezpečných cyklotras
nejrůznějších stupňů náročnosti. Brdy jsou také vhodné k celoroční nenáročné rekreaci a relaxaci.
Návštěvnost Brd je silně závislá na dostupnosti nástupních míst, kapacitě a kvalitě ubytovacích a
stravovacích zařízení po obvodu pohoří, nabídce dalších služeb a produktů a na účinné propagaci a
zviditelnění této nové turistické destinace. Pokud obce ve spolupráci se soukromým sektorem využijí
příležitosti a dokážou nabídnout návštěvníkům Brd požadované a očekávané standardní služby a
infrastrukturu, může se stát turismus velmi významným ekonomickým činitelem v regionu, zdrojem
nemalých příjmů obcí a jejich obyvatel, podnikatelské sféry a v jeho rámci může vzniknout značný
počet nových pracovních příležitostí. To by umožnilo stabilizaci obyvatelstva na Podbrdsku, zlepšení
jeho životního standardu a možná i postupný příliv nových obyvatel (na rozdíl od současného stavu).
Pokud však obce a soukromý sektor zmíněnou příležitost nevyužijí, návštěvnost území nedosáhne
potřebné úrovně, cestovní ruch se nestane zdrojem příjmů obcí ani jejich obyvatel, ale naopak je bez
jakéhokoli efektu pouze zatíží.
d) Širšímu a rozmanitějšímu využití území brání zejména přetrvávající pyrotechnická zátěž a také režim
chráněného území přírody, kde je na rozdíl od jiných našich CHKO předmětem ochrany také jeho
nezastavěnost a nezastavitelnost a povinnost udržet tento stav. Vzhledem ke extrémně špatné kvalitě
půd, klimatickým podmínkám, pyrotechnické zátěži, neexistující podpůrné infrastruktuře i k režimu
chráněného území je vyloučeno také jeho zemědělské využívání.
Z výše uvedeného pak vyplývá, že odchod armády z Brd (s Jineckou výjimkou) je definitivní. Perspektiva
Brd spočívá v jejich využití pro měkkou turistiku a je v zájmu obcí, jejich obyvatel i místních
podnikatelů. Taktéž je v zájmu obcí a obyvatel na Podbrdsku zlepšovat kvalitu přírodního prostředí
jak v samotné CHKO, tak i mimo její hranice, spolupracovat a podporovat silnější postavení orgánu
ochrany přírody a jeho prostřednictvím zvyšovat hodnotu chráněného území i jeho okolí, aby se stalo
atraktivním cílem návštěvníků. Do budoucna pak stojí za úvahu možné rozšíření stávající CHKO i na
území dosud nechráněná – např. na „zbytek“ Třemšínských Brd, území současného přírodního parku
Trhoň a na část Brd na pravém břehu Litavky (oblast Plešivce, Písku a Kuchyňky), snad až s přesahem 10
na Hřebeny (oblast Studeného vrchu a Hradce). Toho sotva mohou dosáhnout izolovaně jednotlivé
obce a podnikatelé, ale reálné je to ve funkčním sdružení, spojující všechny aktéry zainteresované na
rozvoji udržitelného cestovního ruchu – zejména obce, podnikatele a jejich sdružení, vč.
hospodářských komor. Za tím účelem je tu vhodný a osvědčený nástroj, destinační management. Ten
sice byl „shora“ v regionu ustaven, ale zatím nezískal velkou důvěru a podporu obcí ani neoslovil
soukromou sféru. Takový stav destinačních společností však nic pozitivního nepřináší a je třeba je
zásadně reformovat, případně „zdola“ zřídit novou destinační společnost - funkční a akceschopnou.
A konečně snad zbývá poslední konstatování. Brdy se zařadily k normálním lesním a přírodním
územím v naší republice, kam vždy patřily a existenci dnes už bývalého vojenského újezdu můžeme
vnímat jen jako zvláštní epizodu, která způsobila mnohé problémy a škody i nespravedlnosti, ale
několika jiným, např. zastavěním Brd chatovými koloniemi a tím i jejich úplné devastaci, také zabránila.
Ta epizoda je za námi a můžeme být rádi, že se tak stalo až v době, kdy už je ochraně přírody věnována
větší pozornost a přikládán zásadní význam. Zřízením CHKO Brdy, jakkoli se dnes může ještě jevit jako
málo funkční, bylo správným krokem, který hlavně do budoucna dává příležitost nejen zdejší přírodu
ochránit od nejhorších lidských aktivit, ale dokonce postupně zlepšovat její kondici a přibližovat ji
přirozenému stavu. Jako každá jen trochu atraktivní oblast přírody, jsou a budou i Brdy cílem turistů
a milovníků přírody a nám nezbývá než si přát, aby se tak dělo i ve prospěch obcí kolem Brd a jejich
obyvatel. Je v jejich a našich silách tomu napomoci. Bránit takovému vývoji může vést jen k jedinému.
Že turisté do Brd budou jezdit stejně, ale obce a jejich obyvatelé z toho budou mít jen problémy.
Hledejme proto raději cestu k sobě a vzájemně si pomáhejme, než abychom kopali příkopy a překážky.
Sami si pak na nich zlámeme nohy.
22.11.2020
Zpracoval: Pavel Čámský
